Přihodím něco českých oborů, zkušenosti svých známých.
Sběrné suroviny - železo a vůbec kovy - katastrofa. Snížená výkupních cen, velice ztížený výkup - obrovská, odrazující administrativa. Boj o přežití.
Výroba polystyrenu - desetinové tržby už půl roku.
Vzdělávání ve finančním sektoru, pro banky i jednotlivce - 50 procent dolů, propustit něco lidí, dělat za dva coby majitel.
Výroba pracovních oděvů - podniky na Ostravsku propouštějí, jasný pokles zakázek, zatím ale firma žije a snad přežije. Oprašuje se kdejaký kontakt.
Stříhání psů - služby, velká konkurence, ale taky mraky psů, lze odložit stříhání, ale ne zcela zrušit, přežít se dá. Na druhé straně jsou téměř neprodejná štěňata, ceny jdou těžce dolů.
Stánkový prodej na poutích a jiných akcích - lidé kupují na jedné straně drahé nesmysly, jsou ochotni dát dvě stovky za čínskou plastovou hračku, na druhé straně smlouvají o každou korunu u placků, langošů a podobně. Zdůrazňují, že doma mají třeba oblečení u Vietnamců levnější, ale na druhé straně nadávají na jejich kvalitu. Nadává se pořád a na všechno, je to snad naše národní vlastnost.
Dost velké rozdíly jsou i v místě prodeje, naprosto to nelze dopředu odhadnout, co je tím určujícím momentem.
Prodej na výstavách psů nebo koček - organizátoři chtějí neskutečné peníze za místo, v halách klidně i několik tisíc za den, a nedojde jim, že stánkař nemusí udělat ani takovou tržbu, nedejbože zisk, jako oni chtějí nájem. Zatím nejsou známky, že by organizátoři dostali rozum a uvědomili si, že takhle ztratí pestrost doprovodných prodejů. Kdo chce moc, nemá ve finále nic.....
U stánkařů jsem zaznamenala i názor, že ještě rok - dva a Vietnamci skončí, protože je převálcují laciné řetězce se stejnými cenami, ale lepší kvalitou i servisem.... Tož uvidíme.