Zkusím rozvinout myšlenku, že chromozomy zaznamenají a budou přenášet dál vědomí o nějaké události. Pro začátek o nepříjemné události. Zkusím uvažovat o tom, že mě v 16. století pokousali vlci a v 21. století mám z toho problémy. Pokud by genetická informace šla přes dominantní gen, báli by se vlků nebo psů všichni mí předci od 16. století dosud. No to by se snad v rodině vědělo...

Pokud by to šlo přes recesivní gen, musela se moje máma potkat s chlapem, který má podobný problém.

Další problém se objeví, pokud bude bázlivá baba ze 16. století prokazatelně nepříbuzná se mnou. Kudyma ty geny sakra šly?

Další problém. Proč se nebojíme všech okolností, které zabily naše předky do bůhvíkolikátého kolena? Vezmu to jen 200 let zpátky, za 25 let jedna generace, dohromady 256 předků. To je 256 smrtelných okolností, které někoho zabily. Určitě všichni neumřeli na infarkt ve spánku jako můj děda, někdo umřel ve válkách, někoho zabil někdo v civilu, na někoho spadl strom, udeřil blesk, splašil se kůň. A já jsem přitom klidná jak želva...

Vlci v 16. století mohli být hrůzostrašní, ale při tisících předků, které do té doby napočítám, to musí být stovky variant umírání, zichr nějaká stejně děsivá. A potrefit by mě měla jen ta jedna? A tomu mám věřit?

Další věc. Proč s námi necvičí podobně intenzivně kladné, příjemné události? Kupodivu nikdo nechodí na léčbu, protože se radostně rozechvěje pod vonící lípou, pod kterou se před dvěma sty lety poprvé políbil s úžasnou ženskou a byl to zážitek silnější než pokousání vlkem.

Asi jsem moc velký skeptik. Stýkám se s velkým množstvím lidí, zákazníků znám za léta své práce tisíce a poměrně dost podrobně na to, abych věděla o případných velkých potížích, které by mohly být "z minula". A nic. Vše se dá vysvětlit tímto životem, silnými okolnostmi kolem nebo slabým a slabošským jedincem uprostřed.

Pokud přijmu - teoreticky, protože já osobně prakticky ne - myšlenku, že je bůh, tak v tom případě respektuju, že nás vytvořil beze znalostí údajných minulých životů a je zpupností vůči jeho záměru snažit se do těch minulých životů proniknout.

Pokud budu uvažovat normálně, budu se snažit s nepříjemnými okolnostmi něco dělat. Buď je změnit nebo se vzdálit z jejich vlivu. Nebo je přijmout a naučit se s nimi žít.

Je zajímavé, že problém minulého života, který se teď řeší, je vždy nějaké násilí, tedy okolnost dnešku dost vzdálená. Ale ještě jsem nečetla, že by někdo bylv minulém životě syfilitik nebo umřel na AIDS a dnes se toho bojí.

Mimochodem - jak se asi cítí člověk, který se něčeho silně bojí, a regresní terapeut mu ukáže, že už člověk bylo bětí toho strachu. Bojíte se vlků? Zajděte si do zoo, vlezte do výběhu a bude to skoro totéž.

Jak s tím dál žít? Mám obavy, že se člověk může se svým strachem hodně ztotožnit a bude ještě hůř. Že stigma z údajné minulosti bude dělat problémy teď. A třeba to není 16. století, ale zapomenutý Franta Vomáčka s pitbulem z vedlejšího vchodu....

Nehledejme řešení v minulých životech, v minulých stoletích, nehledejme tam alibi pro dnešek. Naučme se žít s tím, že třeba mám z něčeho strach, ale mám ho teď a tady. A tělo není tak hloupé, aby se bálo 500 let věci, která už 499 let není.

nuž ani ja nemôžem 100% tvrdiť, či genetika má niečo spoločné s prenosom negatívnych zážitkov resp. pocitov s regresiou...ani na stránkach, ktoré sa tejto problematike venujú som nenašla zmienku o genetike..dokonca pre nich nie je podstatné, či človek, ktorý absolvuje regresnú terapiu verí v minulé životy...ale opakujem ešte raz, kto nezažil - neuverí....ja sama som to neskúšala, ale snáď sa tu niekto nájde, kto niečo také absolvoval a bude ochotný sa podeliť so zážitkami...aj keď pripúšťam, že je otázna hodnovernosť výpovedí, lebo ako ste si tu niektorí z vás iste všimli, na porade sa riešia aj také problémy ako overovanie členov porady a to nehovorím o tom, že niektorí nemajú problém čokoľvek napísať, napr. aj klamstvo..takže jediný spôsob z môjho pohľadu je, že si to treba overiť na vlastnej koži

Dovolím si popsat jak probíhá regresní terapie, kterou praktukuji od r. 1991.
Níže popisovaná regresní hlubinná psychoterapie je distanční interakční technologií při plném vědomí pacienta. Nejedná se o hypnotický stav, ten jsem opustil ve své práci již v 70.letech. Technologie částečné sugestivní metody mi umožňuje aktivně s klientem spolupracovat a neumožnit mu návrat do výchozí problematického bodu. Jsou kladeny jen čtyři otázky: „Co vidíš? Co slyšíš? Co cítíš?“ a ta nejdůležitější otázka: „Proč?“.
Oslovuji Vás, jako čtenáře, od tohto okamžiku, kdy čtete tyto řádky, jsme schopni pomocí otázek jít zpět ve všech událostech které předcházely. A to jak kladné, nám příjemné, tak i negativní a při určitém připomenutí - asociaci (událost, ale i film) ve Vás vyvolá opětovné negativní reakce. Pokud je pochopíme, jsou vyřešeny. Pokud ne, zůstává v nás tzv. engram.
Protože síla negace je velmi silná, v terapii řešíme především tyto negativní události od teď, od tohto okamžiku stále hlouběji ve Vašem životě až do dětství, případně prenátálu – u maminky v bříšku. Stále se nejedná o „minulé životy“. Problém se otevře a řeší do úplného vyřešení Vámi, tj. klientem a jen a jen pomocí otázek terapeuta – analityckého mozku.
Příklad: Pán ve věku cca 65 let s problémem alergie na psí chlupy se dostává do svého dětství (cca 5 let), kdy ubližuje psu a ten jej pokouše. Na tuto příhodu dávno zapomenul, ale pomocí zpětného pohledu chápe celou situaci a řeší ji tak, že alergie celkově ustupuje.
Pokud se přehoupne klient dál přes okamžik splození (a to nebývá žádný problém) pak řešíme otázky – problémy, které měli Vaši rodičové (otec i matka) do okamžiku Vašeho zplození. Pokud oni jsou mladí, těch životních problémů nemají tolik, jako když jsou starší a Vy třeba jedenácté dítě vpořadí, pak bude těch negativních zážitků rodičů daleko více, než u mladých rodičů. V tom se hovoří o předávání genetických – fyzických i psychických informací. Takto my v okamžiku splození přebíráme nejen konkrétní – kladné i záporné zkušenosti rodičů, ale i jejich rodičů, Vašich prarodičů v okamžiku splození Vašeho otce i matky. Zde již hovoříme o minulých životech a jdou díky rodokmenu – stromu života hluboko do minulosti. S klienkou jsem byl v gotice (dle oblečení a architektury jí popisované). Do minulých životů se dostává dle mých zkušeností cca jen 1/3 z celkového počtu klientů. Ostatní se pohybují ve svém, aktuálním životě.
Je třeba si uvědomit, že podle teorie, kterou mi praxe potvrdila, máme ve svém mozku uloženy všechny informace, které nám při našem zplození dodali oba rodiče. Jim zase jejich rodiče, jim jejich a máme tu klasický strom života se všemi předky, jejich životy (jen do oplozovacího aktu), jejich zážitky a problémy. Toto nosíme každý v sobě, jen spouštěč je u každého z nás jiný, různé asociace, náš psychický i tělesný stav, respektive nemoc je tím s čím se někdy nedokážeme vyrovnat a nebo různých maličkostí je již tolik, že přeplnily pomyslnou popelnici, kam jsme doposud problémy odkládali. Uvědomme si, že každou sekundu přijímáme 52 vjemů, pak stačí jen 30 vjemů a máme pocit, že už jsme tam byli, s tím člověkem mluvili a podobně. Pod vlivem elektronického smogu, chemicky upravené stravy a jiných civilizačních výdobytků, je stále více těch, kteří mají problémy zdravotní a protože tělo a duše jedno jsou, tak i psychických.
Lékaři, když nevědí kam zařadit ještě neidentifikovanou nemoc, rádi dají diagnózu – alergie na cokoliv, astma – pokašlává li pacient, psychická labilita a podobně. Mám zkušenost, že z deseti klientů ze stejnou diagnózou ku příkladu alergie na zvířata, má devět mých klientů jiný regresní příběh, jiné řešení a odchází bez zdravotních problémů. Jen jeden z těch deseti má zdravotní problémy s vnitřními orgány, protože si klient vyřešil jiné psychické problémy jsou tyto ve spolupráci s lékařem a pomocí léků v krátké době odstraněny.
Vlastní „sezení“ regresní psychoterapie začínáme navozením pozitivních vzpomínek a po dovyprávění příběhu sleduji, jak klient dnes vypadá, jak se dovede smát a být spokojený. Tento stav musí korespondovat se závěrečnou fází po problematické regresní terapii. Klient po vyřešení svého příběhu se musí smát stejně jako u pozitivní vzpomínky.
Formuli pro uvedení do regrese vám sice nesdělím, ale fakticky oslovuji elektrický náboj vyhledavače problémů v mozku klienta. Můj mozek je podpůrný, analytický a vyhodnocující celou situaci. V prvním kole jde klient do problémů nejčerstvějších, ale jen v oslovené oblasti. Protože celá terapie je celkem 12 hodin dlouhá je rozdělena do čtyř bloků cca po třech hodinách. Jen jednou jsem byl s klientem v kuse 13 hodin, proto si klienti nosí sebou svačinu, pití a balík kapesníčků na utírání slz. Jedinkrát jsem byl s klientkou jen jednu hodinu a problém byl vyřešen, přesto další tři sezení proběhla, ale byla již plytká a bez zásadních změn.
V prvním kole klient podrobně, velmi podrobně popisuje vše co v mysli vidí kolem sebe, co slyší, co cítí. Situaci popisuje v toku příběhu tak dlouho, dokud má co k tématu říct. Pak se vracíme znovu na začátek příběhu, popisuje vše znovu a znovu. V těchto kolech jsem již naprosto ztotožněn s příběhem, že jsem schopen napovídat klientovi jaký je tam nábytek či podlaha, přestože situaci řeší poprvé. Několikrát jsem klienta předběhl, ale má to negativní dopad, protože se klient zarazí s otázkou jak to mohu vidět. On je totiž při plném vědomí a myslí, když se mu před (zavřenýma) očima odehrává jeho fabule. Dnes nic takového již nedělám a neruším příběh, který se stále opakuje. A to tak dlouho, až se klient na svůj příběh dívá z nadhledu, jako na videozáznam, kde hraje svoji úlohu, dokonce to tak popisuje. Protože je opravdu při plném vědomí, začíná si uvědomovat, že to co vidí, co jej kupříkladu ohrožuje je v minulém čase, on přece je zde, sedí na židli, nijak fabulí svého příběhu neohrožován. No a to je ten moment, kdy vyhodnocuje a analyzuje svá tehdejší jednání se současností živého člověka. Následně nachází své řešení, neboť mé otázky „proč?“ a „proč?“ jej nutí k vlastnímu vyřešení a zhodnocení situace. Pokud řešení začne popírat, křičet, nadávat a vůbec nechce připustit řešení, dokonce chce opustit terapii, je mu vysvětleno příměrem, že leží na operačním stole, má otevřené břicho, nalezl problém, ale problém se musí odstranit, břicho zavřít a pak teprve může z operačního sálu odejít, dokonce bez jizvy. Tato fáze je na celé regresní terapii ta nejnáročnější a nejhezčí, protože zatím nikdo neodešel, jen tři klienti mne v ordinaci fyzicky napadli, jako bych já mohl za jejich problémy.
Přestože z příběhů mých klientů bych mohl napsat několik knih, jedná se fakticky o lékařské tajemství a já mám svolení jen od čtyř klientů ke zveřejnění jejich zajímavých příběhů. K tomu mohu dodat své příběhy, kterými jsem prošel při několikaměsíčním studiu technologie a čistění svého já, abych neměl já jakékoliv asociace a negativní možnost ovlivnění mých terapeutických otázek.
Regresní terapie za pomoci „cest do minulých životů“ pomůže každému při řešení psychických a zdravotních psychosomatických problémů za předpokladu, že klient v posledních šesti měsících neužívá některá psychofarmaka či drogy.
Howg. Petr

[QUOTE=Psycholog;1316282]
K tomu mohu dodat své příběhy, kterými jsem prošel při několikaměsíčním studiu technologie a čistění svého já, abych neměl já jakékoliv asociace a negativní možnost ovlivnění mých terapeutických otázek.
Peter, mozno by bolo zaujimave, keby si nam napisal nejake Tvoje konkretne skusenosti, mozno by sme si vedeli lepsie predstavit a pochopit, o co vlastne ide.
Ako to konkretne Tebe pomohlo a v com sa citis teraz inak...

na doplnenie prehľadu k danej téme dávam do pozornosti...

http://ivetasulekova.blog.sme.sk/c/2...noterapia.html

http://nataliablahova.blog.sme.sk/c/...d-zivotom.html

http://www.hypnoterapia.sk/Uvod.67.0.html


...možno to niekomu pomôže rozšíriť si vedomosti a lepšie porozumieť regresnej terapii resp. hypnoterapii...

Ospravedlňujem sa, že vyťahujem starú tému. O regresnej terapii toho ešte veľa neviem, zaujímam sa o ňu len pár dní. No zatiaľ to čo som čítala aj skúsenosť jednej ženy, ktorá rozprávala o jej návratoch do minulých životov napadla ma jedna otázka, ktorú si často položil aj R.Moody v knive Život po živote. Tou otázkou je: " Nie je náš "návrat do minulých životov" ovplyvnený práve informáciami o svete a minulosti, ktoré sme rokmi v škole a v spoločnosti nazbierali?" Nie sme jednoducho len vo viere, že to má fungovať ovplyvnený našimi poznatkami o svete? Narážam tým na výpoveď ženy, ktorá uviedla, že si ju arabský šejk vyberal spomedzi tanečníc- tým chcem povedať, takúto situáciu sme videli v rôznych filmoch ( napadá ma rýchlo markíza Angelika ). Preto poznáte nejakú štúdiu/ prípad kedy sa regresná terapia uskutočnila u dieťaťa, ktorého vedomie nebolo začne poznačené spoločnosťou a vzdelaním?

Pokiaľ viem, tak u detí nikto nerobí regresnú terapiu. A regresná terapia vôbec nezáleží od spoločnosti a vzdelania. Mohla by som Ti doporučiť sledovať istú TV, ktorá sa zaoberá aj týmito témami. Taktiež pokiaľ chceš o tom vedieť viac, dajú sa k tomu nájsť celkom dobré materiály, treba si to lepšie naštudovať. Odpovede na Tvoje otázky určite v prístupných materiáloch nájdeš.

ja chcem všetkých upozorniť, že regresná terapia nie je oficiálne uznaný psychoterapeutický smer v súčasných kruhoch vedeckej psychológie a v prípade vážneho poškodenia psychiky pacienta zodpovednosť za poškodené zdravie nepreberá nikto