Žena se v noci probudí a vidí, že manžel není v posteli.
Navlékne si noční košili a jde se za ním podívat do přízemí.
Najde ho jak sedí u kuchyňského stolu s hrnkem horkého kafe.
Zdá se býti pohroužen do hlubokých úvah, jen tak civí do zdi.
Žena sleduje, jak si utírá slzu a srká horké kafe.
"Co se děje, drahý ?" zašeptá, když vstoupí do místnosti.
"Proč jsi takhle v noci tady dole?"
Manžel vzhlédne od kafe: "Ale, jenom jsem vzpomínal, jak jsme se před 20ti
Lety poprvé potkali a začali spolu chodit.
Tobě bylo jenom 16. Pamatuješ se?" vážně dodává .
Žena je dojatá až k slzám, když vidí, jak je její manžel pamětlivý, jak citlivý.
Manžel se odmlčí, slova se těžko hledají .
A pamatuješ, když nás tvůj táta přistihl v mým autě na zadním sedadle?"
"Jo, to si pamatuju!" říká žena a uvelebuje se v křesle vedle něho.
Manžel pokračuje: " Vzpomínáš, jak mi vrazil brokovnici do obličeje a řekl:
Vezmeš si mou dceru! Nebo chceš, abych tě poslal na 20 let do vězení?"
"To si taky pamatuju", odpoví žena něžně.
On si setře další slzu s tváře a říká:
Dnes bych byl propuštěnej !!!
Žena jde na gynekologickou prohlídku....
Vejde do dveří, svlékne se, usadí se do křesla. V pootevřených
dveřích se jen mihne bílí pláš a ozve se:
"Vejš!"
žena poslušně zvedne nohy co nejvýše může, ale přesto slyší křik:
Vejš!
Popadne tedy nohy rukama a silou si je přitiskne skoro k zubům, ale v tu
chvíli se zarazí a zděsí. Vidí, jak se k ní blíží skupina
mladíků s vytřeštěnými výrazy,
v jejich čele obrovský chlap v bílém plášti s břitvou v ruce.
Muž nepřestává obtahovat břitvu na řemenu a s podivným úsměvem
ženě říká.
"Tak já vám to teda řeknu ještě jednou, ale snad už naposled:
Vejš musíte!
Gynda je v prvním patře, tady jste v holičství."
"Dnes se musím předvést.. na tribuně sedí má tchýně"
"Nemáš šanci tam nedohodíš.."