Ahojte! Včera sme boli so staršou dcérou nakupovať vianočné "dekorácie" - ona si kúpila len "suroviny" a doma, vo svojom novom bytíku, do ktorého sa spolu s "júnovým" manželom koncom septembra nasťahovali, si vlastnoručne vytvorila prvú vianočnú dekoráciu, adventný venček... Škoda, že tu nemôžem dať mms-ku, ktorú mi poslala, lebo je to veľmi pekné. Raz darmo, šikovná je to dievčina, či vlastne už mladá pani...
A čo vy, dievčence, už máte dačo napečené? Lebo ja ešte ani netuším, kedy sa vlastne do toho pustím... Zimama

Darčeky

Tento, pre deti najfantastickejší a aj najfascinujúcejší rituál Vianoc, nie je veľmi starý, hoci vychádza z pohanských tradícií. Postava Ježiška, ktorý deťom nosí darčeky, je vlastná v podstate len pre strednú Európu. Konalo sa obdarovávanie detí Sv. Mikulášom a Martin Luther sa práve darčekmi počas Vianoc snažil vykoreniť rozšírenejší zvyk dávania darčekov na svätého Mikuláša. Ako to je so Sv.Mikulášom? Pozrieme sa na to.
dedo Mráz, francúzsky Papa Noël, taliansky Babbo Natale, Santa Klaus sú vo vyobrazeniach ako starší páni s bielou bradou, čím pripomínajú Mikuláša. Vo zvykoch je to tak, že v červenom odetý Santa Klaus sa vydáva na saniach ťahaných sobmi na cestu okolo sveta, aby všetkým deťom nadelil darčeky, no v niektorých krajinách chodí s batohom plným darčekov a s ním sa spúšťa do domov dolu komínom, kde na neho čakajú pančuchy, do ktorých darčeky vloží. V každom prípade však väčšie darčeky ukladá vždy pod vyzdobený stromček. U nás nemáme zvyk vešať červené pančuchy na rímsu krbov a pecí. Ježiško jednoducho darčeky položí pod stromček. Ale nie všade je rovnaký aj zvyk, keď sa deti rozbehnú k stromčeku a nedočkavo otvárajú balíčky. Napríklad deti Taliansku, ale aj v susednom Maďarsku si darčeky rozdelia ešte pred večerou a u nás obvykle až po štedrovečernej večeri. V neďalekom pravoslávnom Rusku dostávajú deti sladkosti v tento deň a je to začiatok slávností, ktoré trvajú až do hlavných pravoslávnych sviatkov. V anglosaských krajinách sa darčeky rozdeľujú až 25. decembra ráno. V týchto krajinách je tým pravým sviatkom až tento deň, hoci samotné Vianoce sa začínajú 24. decembra po západe Slnka.

Jeden rok jsem nedostal moc vánočních pozdravů. … Ale nijak jsem si v té věci nestěžoval. Bral jsem to, jak to je. Jsem chlap. Přece nebudu brečet, že mým vypráskaným kamarádům nestojím ani za to, aby mi poslali pitomou pohlednici k Vánocům. Já se bez lásky obejdu. Tak.
V srpnu jsem se usadil v podkroví; pokoušel jsem se tam trochu srovnat nepořádek a u vánočních ozdob jsem našel nacpanou celou krabici neotevřených přání k minulým Vánocům.

Hodil jsem je do krabice, že si je otevřu, až bude čas, a pak jsem v obvyklém vánočním třeštění čas neměl, a tak přání uvízla podle obvyklého „sbal to a vraž to na půdu a příští rok se na to mrknem“.
Vzal jsem si krabici dolů a za horkého letního dne – uprostřed srpna, představte si to – jsem seděl v plavkách v zahradním křesílku na verandě s brýlemi proti slunci, opalovacím krémem a hrncem čaje s ledem a se zmatenými pocity jsem začal otevírat vánoční přání. Na výpomoc jsem si z kazeťáku pustil pořádně nahlas vánoční koledy.

A najednou to tu všechno bylo. Andělé, sníh, Tři králové, svíčky a borovicové větve, koně a sáňky, Svatá rodina, skřítci a Santa Claus.

Dojemné poselství lásky, radosti, klidu a dobré vůle. A kdyby to snad nestačilo, tak ještě ty rukou psané vzkazy lásky od mých vypráskaných kamarádů, kteří svátky nakonec nevynechali.
Brečel jsem. Málokdy mi v životě bylo tak hrozně, a zároveň tak pěkně. Tak nádherně mizerně a půvabně smutno, melancholicky a nostalgicky vůbec. To je ale sentimentální. Příšerně.

Tak jak to osud skoro vždycky navlékne, načapala mě v tomhle rozpoložení sousedka, kterou na scénu přilákaly vánoční koledy. Smála se. Ukázal jsem ji ta přání. Brečela. A tak jsme si dali ten absurdní vánoční rituál na mojí verandě uprostřed srpna a zpívali jsme spolu s Mormonským chrámovým sborem při závěrečných mohutných tónech Tiché noci:
„V městě Betléééémě Bůh zrooozen dnes.“
Co k tomu dodat? Řekl bych, že údiv, posvátnou úctu a radost máme všichni kdesi zasuté a stačí málo, aby to vše vyplulo na povrch. A Vánoce jsou vždycky prapodivné, ať už přicházejí v prosinci nebo koncem srpna.

(Robert Fulghum: VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE)