Veľmi dobre napísaný blog.
http://www.zpovedka.cz/000899.php
Citujem:
Ach ta "sametová revoluce". Byl jsem tehdy v prváku na vejšce. Byly tam pak velké houfy studentů, diskutovalo se všude, vylepovaly se prohlášení, v posluchárnách s námi mluvili kantoři, vysvětlovali nám, že to, že FAMU je na straně disidentů znamená, že jde o stovku studentů zatímco nás na ČVUT jsou tisíce, tak ať přestaneme blbnout. Přitom nikdo neblbnul, jen jsme se divili, co nám to ten týpek říká, když tam sedíme a čekáme na Doc. Jankovského z matematické analýzy a on ne a nejde a místo toho nás ukecávaj nějaký kašpaři ať neděláme něco, co nikdo přece nedělá.
O 14 dnů později už byla situace jiná. Reálně by se zas tolik neblbnulo, kdyby se učilo, ale ono se prostě neučilo. Když to začínalo, všude na dveřích učeben (třeba na karláku) bylo, že je stávka, že se neučí, tak jsme tam šli jeden den, druhý den, pořád nic, tak pak většina začala dělat bordel a chodit na ty demonstrace, protože nebylo co dělat. Náhoda ? Proč kantoři neučili ? Vždyť přece revoluci vedli studenti. Nebo to tak nebylo ?
Byl jsem mladý a blbý, neměl jsem rád komunisty, doufal jsem v národní obrození a hrdé Československo bez zotročení rusákama a komunistama, doufal jsem v to, co pořád formuluju na webu, ve vlastenectví, v morálku, v ocenění těch nejlepších a ne zasloužilých členů strany jak tomu bylo za mého mládí, kdy pouliční důvěrnice, bába co je třicet let ve straně a je blbá jak štoudev, ale na každého píše udání, tak byla vážený člověk a ti slušní se jí museli bát (sice je nikdy nikdo nezatknul, ale na pracoviště přišla stížnost a ROH nebo místní buňka KSČ to pak s nimi řešilo aby se něco sepsalo že jako to tak není, ale ten člověk měl prostě černej puntík a v kádrových materiálech to bylo). Pilo to krev všem, přitom za tím jako vždy stála nedokonalost systému a pár pilných blbců a slepic. Tohle stačilo k tomu, aby komunisty neměl nikdo rád.
Téměř celý národ se tehdy zvedl a doufal v to samé. V hrdé a obrozené Československo, které se vrací do Evropy, má průmysl, zemědělství, infrastrukturu a poctivé a pilné lidi. Místo aby to elity v čele s Havlem podpořily, tak začaly ty projevy, jak se na nás svět dívá a jak bychom se měli stydět, že jsme všichni neemigrovali, jak máme oslavovat emigranty a osmašedesátníky (komunisty vyhozené v roce 68), jak na tom máme všichni podíl co se tady dělo a měli bychom se stydět, že jsme drželi hubu, jak si máme utahovat opasky a stydět se za to, že jsme češi a jak svobodná Amerika náš vzor a naši západní sousedé nám přišli pomáhat, přivítejme Baťu s otevřenou náručí a všechny ostatní také a vpusťme je do našich podniků a dejme jim spoluúčast, oni vědí, jak se dělá dnes kšeft, vždyť jsme tady jako ve středověku, Svit Gottwaldov (výrobce obuvi, bývalý Baťa) by mohli ukazovat jako muzeum, ta ostuda, no tak važme si zahraničních odborníků a vpusťme cizí firmy na náš trh, oni nám pomohou.
To všechno se tady stalo a výsledek je, že je o 20 let více, z národního bohatství a fabrik a průmyslu a zemědělství nezbylo nic, nezůstal kámen na kameni, jakýkoliv vlastní vývoj je zrušen, všechno co mělo nějakou cenu polistopadové vlády rozprodaly, aby tím zazáplatovaly své dluhy a protože věci po komunistech už došly, tak nám za posledních pár let narostly biliónové dluhy a bude jenom hůř a hůř.
Do toho je tady imigrantů a sebranky až to hezké není, nikdo nehájí českého člověka, cizáci se tu roztahují, není žádná imigrační politika, žádná ochrana občana, žádné zelené karty a posuzování kdo je kdo, prostě přijede autobus z ukrajiny a nevětší sebranka si tady založí pobočku mafie a zainvestuje špinavé peníze do prostituce.
Pěstujeme si tu cikány v rukavičkách a od mezinárodních institucí si necháme diktovat, co jak máme dělat od zakázaných žárovek až po to, že kriminálníci mají větší práva než slušní lidé.
Do toho nás pojistili u NATO (takže žádná nezávislost, jakmile si cokoliv sami rozhodneme, co se jim nebude líbit, tak tu máme internacionální pomoc spřátelených armád cobydub). K tomu jsme vstoupili do EU a tím pádem, zakázané žárovky a teploměry, odevzdáváme jim nehorázné peníze a pak je fasujeme zpět na tunely a projekty pro lidská práva a feministky.
Do toho všichni vládní úřednícui kradou jak straky, ale oni jsou slušní lidé, oni nekradou až na výjimky pro sebe ale do kasičky své strany, aby měla na příští volby. Kdo nakrade nejvíc, bude příště za odměnu ministr. Všichni jsou povinni držet basu ve prospěch své strany, stát a národ ať jde klidně ke dnu, o ten tu nejde.
Propojení vlády s mafiemi je realita. V mezinárodním kontextu se angažujeme vždy proti našim bývalým spojencům a jsme papežštější než papež, naši vojáci bojují v konfliktech, které s námi nemají co dělat a my z daní našich lidí kupujeme bojovou techniku za nehorázné peníze na ty mise, se kterými většina národa nesouhlasí.
Polistopadové vlády zlikvidovaly slušnost i morálku, a vychovaly si národ jako agresivní opičky, které si pletou vybírání zodpovědného a moudrého hospodáře s volbou Miss a každé čtyři roky volí oranžové nebo modré stejně tak, jako by volili spartu nebo slávii. Každý je fanda svého klubu a svým hráčům odpustí i kdyby trhal malým dětem ručičky.
Ti moudří mají deprese a chytají se za hlavu nad marností toho všeho a zvířátka se honosí volebním právem a běží zvolit ty, kteří zklamali už mnohkrát, ale právě teď tvrdí, že napraví to, co zkazili ti před nimi a protože se stále střídají dvě stejné strany, vždycky jedna zachraňuje to, co zkazila ta druhá a volič blbec jim to věří a myslí si to, co mu řekla TV bedna.
Marnost, marnost, marnost.
Ale rok 1989 a plné koše u tramvají červených legitimací s vytrhanými fotografiemi a jmény si pamatuju jako včera. Stejně tak kupónovku, která byla jen megatunel pro chytráky.
Myslím si, že v roce 89 nešlo o nic jiného, než že se KGB a CIA domluvili, jak bude vypadat Evropa a o sférách vlivu a TV nám dodnes rok co rok drze rve do hlav, jak spontánně lid svrhl tyrany a vůbec mu nevadilo, že všichni převíkli kabáty a šli z KSČ rovnou do občanského fóra, případně si dva roky počkali jak to dopadne a pak naplnili ty správné vládnoucí strany.
Za dobrý vtip považuju i to, že ředitelé většiny velkých podniků, komunisté samozřejmě, vzápětí využívají konexí a stávají se jejich majiteli, spolumajiteli nebo hlavními akcionáři.
Ať mi nikdo neříká, že v naší nové polistopadové vládě byli samí dementi a alkoholici, kteří netušili, že když nevyháží mocné z důležitých míst silou, že nejde o žádnou revoluci, ale o změnu vlivných komunistů na vlivné kapitalisty ?
Fakt to nikdo netušil co se stane ?
A to samé nikdo netušil, že když sem pustíme naše přátele ze západu, že to nejsou žádní přátelé ale že nám nedají zadarmo vůbec nic a jen nás chtějí zotročit, jako už za naši historii mnohokrát a právě se jim to zase na tisíc let dopředu povedlo ?
Nesplatitelný dluh a stát bez vlastní armády a spojenecké závazky, aby sem vtrhli ostatní, pokud bychom náhodou přestali věřit v tu správnou demokracii a lidská práva.
Vždyť jsme kolonie jak vyšitá. A přitom v lednu 1990 jsme byli doopravdy suverénní stát s nulovým dluhem a čistým štítem a mohli jsme se vydat na jakoukoliv cestu.
Všechno to, jak to vypadá, nám posrali tehdejší disidenti, kolaboranti a přisluhovači mocných. Ať mi nikdo neříká, že nevěděli co dělají, ty výsledky mluví příliš jasně !! Horší už by byla jenom občanská válka a na tu máme stejně našlápnuto.
Můj verdikt zní : vinni (všichni) !!!
Nevšiml jsem si, že by se někdo někdy jasně a hlasitě postavil proti tomu, co se tady dělo.
To, k čemu tady došlo v listopadu roku 1989, bylo předem pečlivě naplánováno. Včetně toho, že rozhodující vliv na transformaci ekonomiky budou mít „odborníci“ z Prognostického ústavu. Součástí plánu byl i článek Miloše Zemana, otištěný v létě roku 1989 v Technickém magazínu a popisující tristní stav naší ekonomiky. Ten měl upozornit na „novou krev,“ ekonomické odborníky, kteří budou jako jediní schopni úspěšně transformovat ekonomiku tohoto státu na kapitalistický systém.
Hlavním cílem byla nejen legalizace majetku bývalých mocenských struktur (třeba lidé z PZO Motokov, Omnipol a dalších podniků, zabývajících se obchodem s kapitalistickou cizinou, měli v zahraničí devizová konta), ale také vytvoření nového podnikatelského prostředí s novými „kapitalisty.“ Byla vymyšlena i „Kupónová privatizace,“ nejjednodušší a nejméně průhledný způsob ovládnutí státních podniků. Mělo to proběhnout následovně: Ze státních podniků se vyvede část jejich hodnoty a převede se na fiktivní akcie, v tomto případě přejmenované na kupóny. Ty budou spravovat fondy. Hodnota těchto „akcií“ se na „akciovém trhu“ (nikoli burze!) pomocí „zahraničního kapitálu“ navýší tak, že přesáhne padesát procent původní hodnoty podniku. Investoři tak získají majoritu a ovládnou podnik. DIK (držitel investičních kupónů, nikoliv akcií!) bude dostávat dividendy a spokojenost bude na obou stranách. Toto všechno mělo být koordinováno komisí pod vedením Valtra Komárka.
Vymyšleno to bylo skvěle. Nikdo ale nepočítal s tím, co vyvede jeden ze „zasvěcených,“ arogantní, ješitný a egoistický Ing. Václav Klaus. Tento člověk vycítil příležitost a „utrhl se ze řetězu.“ Přisvojil si všechny myšlenky a postavil se do čela „transformace.“ Člověk, který dosud neřídil ani trafiku, najednou řídil ekonomiku celého státu! Na tom, co se stalo, má obrovský podíl viny také Václav Havel, prominentní disident a v té době už z vůle komunistů prezident této země. To on prosadil Václava Klause na post ministra financí s odůvodněním, že je to mladý, progresivní ekonom. Později toho sice litoval, ale ten jeho projev v Rudolfinu už nic nezměnil. Do této funkce doporučila Václavu Havlovi Václava Klause „disidentka“ Rita Budínová - Mlynářová - Klímová, bývalá fanatická komunistka. Kdo tehdy stál v pozadí a kdo tedy rozhodl o tom, že se nejmocnějším mužem v této zemi stal právě Václav Klaus, se dnes můžeme jen dohadovat. Dosavadní vývoj ale dostatečně dokázal, že na té ekonomické transformaci nejvíc profitovala úzká skupina lidí, jejichž minulost není zrovna čistá.
Václav Klaus si přisvojil právo rozhodovat absolutně o všem. Své bývalé kolegy z Prognostického ústavu tak postavil před neřešitelný problém. Oni neměli jakoukoliv možnost mu v jeho jednání zabránit. Nemohli přece předstoupit před národ a říci všem občanům, že tohle všechno bylo naplánováno a rozhodnuto dávno před 17. listopadem roku 1989. Museli tedy jen trpně přihlížet. Osobně mi bylo nejvíce líto pana Valtra Komárka. Byla zde určitá šance, že pod jeho vedením ta transformace proběhne podle dohodnutých pravidel a v určitém právním rámci. Valtr Komárek už v roce 1992 zcela rezignoval a stáhl se do ústraní.
Celou akci, zvanou Kupónová privatizace, totálně rozbil Viktor Kožený se svojí „jistotou desetinásobku.“ A Klausovo „Více takových Kožených!“ Narychlo se dotiskovaly kupónové knížky a lidé prodávali jako diví. Veksláci měli žně. Za neregistrovanou kupónovou knížku se tehdy platilo až dvacet tisíc. Dva autentické výroky Václava Klause z té doby stojí za připomenutí. Začátek roku 1990: „Něco jako národní majetek tady nikdy neexistovalo!“ Začátek akce, zvané Kupónová privatizace: „Vždycky jsme si říkali, že je to majetek nás všech. Teď si na to tedy vydáme papír.“ Nějak si nám pan profesor odporoval, nezdá se vám?
Těch prokázaných 34 miliard, které „odpluly“ s Viktorem Koženým (a s nimi odplula i celá naše námořní flotila!) mělo zůstat tady! Když se tehdy novináři ptali Václava Klause, jaký má názor na to, že zásluhou Viktora Koženého už nemáme námořní flotilu, tak jenom pozdvihl obočí: „My jsme měli nějaké námořní loďstvo?“
Investiční fondy měly působit jako správci majetku. Rozhodnutím ministra financí (Ing. Ivan Kočárník, ODS) se tyto fondy přetransformovaly na vlastníky majetku, svěřeného jim DIKy. Už nic nebránilo jejich rozkradení. Lidem, kteří uvěřili a těmto fondům svěřili své „akcie,“ zůstaly jen prázdné kupónové knížky s podpisem geniálního ekonoma Václava Klause. A protože se tak dělo podle zákona, stali se na jejich úkor z vybraných jedinců milionáři. Investiční fond Trend a jeho zakladatelé jsou toho typickým příkladem.
Podniky, které převedením až třetiny původní hodnoty na „akcie“ ztratily schopnost dále se rozvíjet, buď zanikly, nebo byly na příkaz „shora“ sanovány bankami. Místo toho, aby vytvářely zisk, byly dotovány vysáváním bank. Aby byl udržen sociální smír, byla uměle udržována zaměstnanost. Dělníci nechodili do práce, ale do zaměstnání. Mnozí z nich dodnes s dojetím vzpomínají na obědy za deset korun ve Stehlíkově Poldovce.
Už v roce 1995 bylo jasné, že tento způsob hospodaření vede zákonitě ke zhroucení celé ekonomiky státu. Vyrovnaný rozpočet byl udržován uměle tím, že do něj byly převáděny všechny rezervy. K tomuto účelu se do něj převedly také všechny přebytky z vybraného a nespotřebovaného důchodového pojištění. S důsledky tohoto kroku se potýkáme dodnes.
Přes toto všechno prohlásil Václav Klaus v roce 1996 transformaci za ukončenou. Samozřejmě úspěšně! Jeho vláda končila v roce 1997 „úspornými balíčky“ a propadem HDP na mínus 0,7%.
Vrcholem geniality velkého ekonoma bylo vyzdvihování mladých a progresivních podnikatelů. Byli to „chrti“ typu Dienstla a Tykače (finanční skupina Motoinvest), kteří těžili z absence právního rámce a z bankovního socialismu. Jejich činnost nikdo nekontroloval. Václav Klaus prohlásil, že jeho cílem je vytvořit v této zemi vrstvu bohatých lidí. Už ale nedodal, že na to jejich bohatství se budeme muset složit my všichni.
Ten zhruba bilion korun, který se neoficiálně uvádí jako ztráta, je ztráta finanční, tedy přímo vyčíslitelná. Ztráty druhotné (zaniklé podniky a tím ztracené výrobní kapacity, následně pak propad exportu - není pravda, že nebylo kam vyvážet, ono nebylo co vyvážet!), se odhadují na další bilion. To, že třeba Tomáš Ježek (ano, ten, který ve Lnářích v čele privatizační komise rozhodoval komu, co a za kolik) dnes přiznává ztrátu pouhých čtyřiceti miliard (Viktor Kožený), je výsměchem všem, kdo tu dobu pamatují. Nejhorší ze všeho jsou ale dopady tohoto konání na morálku celé společnosti. Dnes zde vládnou už pouze peníze. Bohužel.
To, co jsem popsal, je samozřejmě doložitelné. Přesným a chronologickým popisem událostí a dokumentací všech těchto ekonomických transformací dnes disponují lidé, kteří „byli u toho.“ Václav Klaus ví, že „oni“ vědí! Proto udělal vše pro svoje znovuzvolení. Schůzka Šlouf – Weigl v hotelu Savoy nepotřebuje komentáře. Extempore ministra vnitra Ivana Langera tuto frašku pouze završilo. Václav Klaus má teď pár let klid a jistotu, že se tyto dokumenty neobjeví. Má to také pojištěné tím, že velká část těch, kteří se také jeho zásluhou stali tou novou elitou se stamilionovými a dnes i miliardovými majetky, je stále na vysokých postech a má rozhodující vliv na dění v této zemi. Jenomže dorůstá mladá generace a ta bude také chtít svůj podíl na kořisti. Až k tomu dojde, to pak teprve bude mela!
Když se vrátím zpátky do těch přelomových devadesátých let a uvědomím si, z jakého podhoubí zde vyrostla ta nová podnikatelská elita, musím si nutně položit několik otázek. Co je pravdy na tom, že Václav Klaus umožnil bývalým nomenklaturním kádrům, estébákům, vekslákům a dalším pochybným existencím rozkrást majetek nás všech výměnou za to, že jeho jméno bude vymazáno ze všech záznamů Státní bezpečnosti? Byl v tzv. Fondu „Z“ také spis Václava Klause? Kde asi skončily všechny ty spisy, které v tom Fondu „Z“ spravoval tehdejší ministr vnitra JUDr. Richard Sacher? Jisté je jen jedno: Dokud bude Václav Klaus naživu a hlavně v prezidentské funkci, nebude zodpovězena žádná z těchto otázek. Ti, co nejvíce profitovali na Klausově ekonomické transformaci, která v této souvislosti obohatila svět o pojem „tunelling,“ mají eminentní zájem na dodržení kontinuity. Tu jim zaručuje právě osoba jménem Václav Klaus. Komu neotevřela oči prezidentská volba a zvláště to, co se dělo kolem, tak tomu je už možné nabulíkovat opravdu všechno.