Ptá se Pepíček maminky jak se rodí děti a maminka mu povídá: "To se večer osprchuješ, pocukruješ a ráno máš děti." Pepíček udělá, jak mu maminka řekla. Ráno se probudí, má kolem sebe plno mravenců a říká: "Kdybyste nebyly moje děcka tak bych vás snad zabil!"

Pepsik, aby sa to lepšie čítalo:

Možná už se vám to také stalo.

Řemeslník se opatrně zeptá, zda na to chcete účet, anebo budete raději platit nižší cenu
bez dokladu. V České republice se prostě přivírá oko nad tím, že část peněz v byznysu teče bez toho, že by se z nich odváděla daň.

Naše firma měla téměř 15 let pobočku na Tchaj-wanu. Díky tomu jsem měl
možnost poznat o této zemi hodně zajímavého. Jedna z věcí,
kterou jsem zpočátku nechápal, byla posedlost Tchajwanců sbírat v
obchodech účty. Bez rozdílu, zda si kupují láhev vody, nebo ledničku, si
účtenky pečlivě ukládají. Když jsem někde v obchodě nechal ležet účet u kasy,
tak mi obvykle prodavač zapomenutou účtenku úslužně vnucoval..
Pokud jsem nakupoval s přáteli, měli upřímnou radost, jestliže jsem
jim své účty přenechal. Dlouho jsem to považoval za místní úchylku.

Později jsem ale pochopil, že je to výsledek neuvěřitelně chytrého kroku, který tamní ministerstvo financí zavedlo už v roce 1951. Oficiálně se to jmenuje Uniform Invoice Lottery a jako téměř každá dokonalá věc je to naprosto jednoduché.

Všichni podnikatelé na Tchajwanu musí používat registrační pokladny. Každý účet z registrační pokladny má unikátní osmiciferné číslo. No a 25. v každém lichém měsíci pořádá ministerstvo financí velkou státní loterii. Vylosují šest výherních čísel a vy si zkontrolujete všechny své účtenky za předchozí dva měsíce. Za účty, na nichž se shoduje poslední trojčíslí, vyhráváte 200 tchajwanských (114 korun). Za čtyřčíslí tisícovku, za pět čísel čtyři tisíce a tak postupně až dva miliony tchajwanských dolarů. Je přitom úplně jedno, zda byla vaše účtenka za deset korun, nebo za desetitisíce.

Tchajwanský berňák si tak vlastně z celého národa udělal kontrolní orgán, který žádnému obchodníkovi neodpustí vystavení daňového dokladu. Navíc vítězné účtenky, za něž si vyzvednete svou výhru, zadá finanční úřad do počítače a zkontroluje, zda se údaje shodují s tím, co přišlo z registračních pokladen od podnikatelů. Pokud ne, tak běda. Vlastně je to ďábelsky jednoduché a neuvěřitelně účinné. Uvádí se, že zavedením této státní loterie se zvýšil na Tchaj-wanu výběr daní o 75 procent.

Daňová loterie tam funguje déle než 50 let a všichni si díky ní zvykli, že je normální platit
daně. Nikdy jsem se tam nepotkal s žádným pokusem obejít systém. Zřejmě díky tomu, že všichni řádně platí daně, je na Tchaj-wanu jednotná sazba daně z přidané hodnoty (DPH) jen 5 %. Někdy tak přemýšlím, proč se naši politici nepoučí tam, kde to funguje.
Když si ale večer pustím televizi, uvědomím si, že Tchajwan je daleko a lidem, kteří řídí náš stát, jsou patrně mnohem bližší žabomyší aféry a shánění špíny na ostatní...

Dalibor Dědek Zakladatel Jablotronu.
Řídí holding firem, které patří mezi renomované světové výrobce zabezpečovací a komunikační techniky. Při psaní se snaží používat selský rozum.

Videjko, absolut súhlas! 6. augusta sa nám totiž narodilo naše prvé dieťa a tak tento deň bude navždy patriť k tým najšťastnejším... Bol to taký neopísateľný pocit šťastia a pretlak emócií, že celú noc po pôrode som nedokázala zažmúriť oči, hoci som bola unavená, a so spolubývajúcou, ktorej sa narodila tiež dcérka, ale o hodinu staršia, o centimeter dlhšia a o 10 dkg ťažšia, sme prerozprávali celú noc... a tento okamih nás zblížil natoľko, že keď sa nám po rokoch narodili synovia, stali sme sa kmotrami, lebo sme zostali v kontakte a spriatelili sa i naši manželia...

A 9. augusta má narodeniny manžel, takže keď som sa vrátila z pôrodnice, našiel si v postieľke originálny darček - snehobielu zavinovačku, v ktorej bola naša dcérka, ozdobne previazanú červenou stuhou, za ktorú som zastrčila červenú gerberu... Taký darček dovtedy a ani odvtedy nedostal... a včera tomu bolo už 15. rokov...

jarecko
Poraďák...Pepsik, aby sa to lepšie čítalo

...díky jarík...stískanec..

...a jeden pred spaním...

Kľaknem si k nej. Strkám do nej prst. Je vlhká. Beriem ho do ruky, vrazím ho do nej. Znova a znova. Všade je semeno! Lapám po dychu. Prvý riadok mrkvy mám zasiaty ...

pekne

No keď spomínaš to svadobné video... som si spomenula na naše... keď mala dcérka asi 2-3 roky a prvýkrát ho videla, to boli samé otázky... Bola tam celá rodina, len ona nikde... Nemohla pochopiť, prečo tam nie je s nami a normálne sa rozplakala, že kde sme ju nechali, keď sme sa išli zabávať... Museli sme to vypnúť a utíšiť ju, ani sme to nedopozerali...
Dnes má iný problém - nevidí dôvod, prečo sme sa brali, vraj mami, čo si na ňom /ocinovi/ videla... Som zvedavá, aká bude ďalšia etapa vývoja mojej teen...

tak to sa tesim ako ho budem pustat tej mojej
uz ma 2,5 roka picha do očú tak cakam na neprijemne otazky aj ja.

No a dufam ze sa ma v buducnosti opyta ze co som videl na maminke a nie opacne

http://www.topky.sk/cl/10/1284346/Na...ajucich-hviezd

budem si nieco priat

...a jaaa..a aj viem, čo...

Tak len dúfaj, naivče... A snaž sa, máš čo robiť, aby si si vypestoval dokonalý imidž v očiach svojej princezničky...

tento by sa mi páčil...http://listky.zoznam.sk/Podujatie_search.asp?ID=15746

..moji hadi bolo odmalička očkovaní jednou vetou: "ste pekní po ockovi a múdri po mamičke"...tak sa nepýtajte na sprostosti

..a tuším vypadnem z tohto okna dnes..teda fčera...ochladilo sa tak hádam aj zaspím....
...dobrú noc vám all a aj nejaké aktívne sníčky prajem...

http://www.novamov.com/video/j35dlgd6dbmnn

idem kuk toto a dobru noc

Kedze ma tato tema aj cast ,, co ma potesilo ,, , tak mna momentalne tento clovek:



pocuvam tych jedenat casti uz druhy raz, sem tam zastavim, vratim spet, pustim znova.

Videjko, len pre Tvoju informáciu - grátis miniškolenie , aby si bol približne v obraze, čo Ťa môže čakať:
Vývoj vzťahu otec-dcéra má niekoľko štádií, u nás prebiehali asi takto:

1. 0 rokov - dcéra ležala mužovi na hrudníku a spokojne priadla... Keďže bolo leto a bol len v tielku, podarilo sa jej oboma pestičkami zachytiť sa o mužove chlpy na hrudníku, a nie a nie pustiť... čo on ocenil náležitým jačaním od bolesti, ale prepáčil jej to, lebo ju miloval...

2. 3 roky - otec bol pre malú niečo ako zlaté teľa pre Izraelitov - s obdivom a bázňou k nemu vzhliadala, čo on povedal, to platilo a túžila sa zaňho vydať... To, že už jednu manželku /mňa/ mal, jej neprekážalo , bola by som naďalej fungovala ako technický servis - na vedenie domácnosti...

3. 5 rokov - túžba "po svadbe" so svojím idolom vyhasla, na mužovu otázku, či ho ľúbi a či si ho ešte stále chce vziať, odpovedala: "Čosi ocino, takého starého?!"

4. 7 rokov - keďže jej krstná mama je slobodná /a bezdetná/, začala špekulovať, načo sa vôbec vydávať, či sa to nedá len tak, mať deti aj bez muža...

5. 10 rokov - všetci chalani sú otrasní, ona sa v živote určite nikdy vydávať nebude...

6. 15 rokov - mami, prečo si si toho otca vôbec brala, čo si na ňom videla /ako dvaja levy si občas skočia do hrivy, tak ich treba sem-tam krotiť, alebo radšej vycúvať z klietky... /

7. desím sa ďalšej etapy vývoja...

Maroš Kuffa je neuveriteľný človek... Tak jednoduchý a úprimný, až tomu ťažko uveriť... Rovnako ako tomu, čo dokázal urobiť pre "spodinu" spoločnosti v Žakovciach. Misionár na Slovensku. Ale keďže žije to, čomu verí a čo hlása, dokáže meniť životy ľudí... Teda vlastne oni ich menia sami ovplynení jeho príkladom. Možno neuveríte, ale stretla som sa s ním, keď ešte netušil, že raz bude kňazom a že bude visieť na lane z Gerlachu... Študoval na VŠP a ja som chodila na strednú. Raz ma boli na veľkú noc so spolužiakmi aj poliať - teda chceli... Žiadne frcnutie s voňavkou a decentné šibanie, alebo vedro vody, ako sa to u nich robí, ale rovno do vane s vodou... Zachránilo ma len to, že som bola chorá s nejakou angínou či chrípkou v posteli a v pyžame... A bolo to už veééľmi dávno... ale pamätám si to ako včera...

tesim sa na dalsie roky, velmi poucne!!