Dopis romskej matky do lochu:
Moj drahí synu!
Píšu pomalu, páč vím, že neumíš rychle číst. Už
nebydlíme tam, kde jsme
bydleli. Tvůj táta četl, že nejvíc dopravních nehod se stane ve
dvacetikilometrovém okruhu od bydliště, tak jsme se
přestěhovaly.
Nemůžu ti napsat číslo domu, protže předešlí gádžové ho
vzali s sebou, aby si
nemuseli měnit adresu. V novém domě je všechno fajné. I
pračku máme, i když
ňák nefunguje. Dala jsem do ní šaty, zatáhla za provázek a
vod tý doby
jsem je neviděla. Ale nejní to tu špatný. Minulý týden
pršelo jen dvakrát.
Poprvé tři, podruhé čtyři dny. Poslala jsem ti kabát, kterej
jsi chtěl, ale
podle tvýho otce by byl balík kvůli knoflíkům moc těžkej,
tak jsem je
uřezala.Máš
je v levý kapce. Tvá sestra dnes ráno porodila, ale eště
nevíme co. Tak ti
nemůžu zatím říct, esli si strejda nebo teta. Tvůj brácha
si včera zabouchl
klíče v autě, dost jsme se bály, protože to trvalo víc než
dvě hodiny, než
mě s
otcem z toho auta vysvobodili. Soused minulý týden spadl do sudu
s domácí
hruškovicí. Zkoušeli ho vytáhnout, ale hrdinsky je přepral a
utopil se.
V krematoriu hořel tři dny. Ale jináč se nic zvláštního
neděje,všechno ide ve
starých kolejích.
Tvoje mylující matka
P.S. Chtěla jsem ti eště dát ňáký love do obálky, ale byla
už zalepená.*